Bridge over the past (8.kapitola)

23. října 2013 v 15:54 | jiteckaa |  Bridge over the past


Jsem ráda, že jsem tenhle dílek nějak dopsala. Abych řekla pravdu, tahala jsem to ze sebe jako z chlupaté deky (a taky to podle toho asi vypadá). Začíná mě tlačit čas, ale já se nevzdám! Opravdu obdivuji holky, co zveřejňují ff-ky třeba každý den den nebo co druhý den. Jak to stíhají? Prozradí mi někdo to tajemství? No, už dost keců. Přeji vám pěkné počteníčko. Usmívající se

JANE:
Ten dům vypadá úchvatně. Je to takový ten moderní prosklený jednopatrový, nad kterým jsem vždy slintala, když jsem si prohlížela časopis o bydlení. Interiér pěkně zařízený a sladěný, ale co je úplně nejvíc je dřevěná terasa s výhledem na oceán. Nic na ní nechybí, je tady bazén, gril, lehátka, křesla. A to počasí. Oproti mrazivé České republice a chladnému Londýnu je to fakt rozdíl, akorát nevím, co si tady počnu se svými zimními věci.

NIALL:
"Nono.. abys ji nesnědl." pronese trefnou poznámku Louis na Harryho adresu a sám si k sobě víc přitáhne Eleanor. Ten si ho stejně nevšímá a dál se věnuje Claiřiným rtům. Rukami ji šmátrá od pasu k zadečku, od tama zamíří pomalu k prsům.
"Ehm, hm." zabručím nespokojeně. Copak si neuvědomuje, že mi dělají choutky. Jsem taky jenom člověk.
Harry se narovná a říká: "Tak my půjdeme vyzkoušet postel." vezme Claire za ruku a zapadnou do prvních dveří.
"Půjdeme se taky ubytovat, ne?" navrhne Pezz. Všichni souhlasí a rozprchnou se do pokojů. Teď zůstaneme v obýváku s Jane sami.
"Ukážeš mi pokoj?"
Otevřu ji dveře posledního pokoje. Našeho pokoje. Já se opřu o futra, a Jane vejde, chvíli se rozhlíží. Rozejde se k oknu, jednou dlaní se lehce dotkne skříně, druhou přejede přes postel. Na nočním stole vedle postele je váza s květinami, k té se ohne a přičichne si. Je tak krásná.
"To je nádhera." a jde si pro kufr.

JANE:
Musím se podívat, co mám za věci, vybalit si je, a pak si dám rychlou osvěžující sprchu. Plánuji si. Hygiena, tu si nechám rovnou venku. Plavky, kalhoty, trička, svetry. Hmm něco tady určitě využiju, ale nákupům se nevyhnu. Když zvednu hlavu Niall stále stojí na tom samém místě.
"Potřebuješ ještě něco?"
Přešlápne z nohy na nohu. Je vážně sladký, když je nervózní. "Víš…" začne. "Tohle je poslední pokoj. Náš pokoj. Nevadí? Chtěl jsem ti to říct, ale bylo toho nějak moc a vypadlo mi to."
"Tak tam tak nestůj a pojď dál, ne?" pozvu ho dál. Zamyslela jsem se, jestli to co se děje, je dobře. Ale nebyl tohle vždycky můj sen? No tak co, budeme spát spolu v pokoji. Jako bych občas nepřespala u svých přátel.
"Na, ještě si vezmi tohle." podává mi několik bankovek.
"Co to má být?" nechápu.
"Tohle je záloha z výplaty, aby si nebyla úplně bez prostředků."
"Děkuji." peníze příjmu, jen proto, že je to záloha a taky proto, že u sebe nemám ani korunu-libru-dolar. Nemám ráda ten pocit, být odkázaná na druhé. Chci vypadat silně/nezávisle, ale taky zároveň potřebuji někoho, o koho se můžu opřít, kdo mě podpoří a ochrání. Jsem vážně moc komplikovaná jak mi jednou řekla moje nejlepší kamarádka. A to všechno kvůli blbému strachu. Strachu se zamilovat. Strachu být s někým. Proto jsem tak rozpolcená, to proto jsem chtěla odjet, ale zdá se, že tomu neuteču. Niall s sebou plácne na postel a já si jdu dát vytouženou sprchu. Je to skvělí pocit, nechám na sebe stékat vodu, napěním si vlasy a namydlím si celé tělo sprchovým gelem s vůní Růže a potom to ze sebe všechno smyju. Návštěvu koupelny si protáhnu ještě o něco déle, když si čistím pleť a mažu se tělovým mlékem. Nakouknu ven a zjistím, že Niall je pořád na tom samém místě. Projdu kolem něho na balkón. To je úžasný výhled. Nezapomenutelný.
Niall příjde za mnou. "Dáš si?" nabídne mi cigaretu.
Jednu si vezmu-vyjímečně. "Díky." usměju se. Kouřím, jen když piju nebo jsem moc ve stresu, říkám tomu krabička poslední záchrany. S chutí vdechnu a zase vydechnu cigaretový kouř.
"Líbí se ti tady?"
"Líbí."
***
O pár chvil později sedím na jednom z křesílek a se zavřenými oči poslouchám šplouchání oceánu. Působí to na mě uklidňujícím dojmem. Připomíná mi to hodinu jógy, kdy už relaxujeme při podobných zvucích. Myšlenky plynou, u žádné se nepozastavují. Snažím se naladit.
"Neruším?" vyruší mě dívčí hlas. Otevřu oči a otočím hlavu, abych zjistila, kdo přišel. Je to Pezz.
"Jasně že ne, jen zadírám. Je tady nádherný výhled. Jedinečný."
"Pojď se projít, než ti umělci něco vytvoří k jídlu." Tohle uvítám s radostí. Sundám si boty a zabořím nohy do jemného písku.
"Jsi v pohodě?" zajímá se.
"Snažím se. Mě chvíli trvá, než si zvyknu na jakoukoliv změnu. A těch v posledních dvou dnech toho bylo až dost. Taky nejsem zvyklá na tolik lidí kolem sebe." svěřím se jí.
"Zvykneš si. Někdy je to vážně blázinec. Já jsem se jen bála, jestli nebudeš naštvaná na kluky, co ti provedli."
"No... nadšená jsem z toho nebyla."
"Víš... oni jsou pro sebe schopni udělat snad všechno. Měla si vidět, když jsem byla rozhádaná se Zaynem. To mi každou chvíli volal Harry, Louis, Liam nebo Niall a otravovali do té doby, než jsem mu dala možnost všechno vysvětlit." rozesměje se nad tou vzpomínkou Perrie.
"Já jen nemůžu pochopit, proč mě tady chcete, známe se sotva dva dny."
Perrie jen pokrčí rameny. To jsem se toho dozvěděla. Nakonec si skvěle pokecáme. Nejvíc mě baví, když Pezz vypráví zážitky z cest, já jsem nikdy moc necestovala jednou dovolená v Itálii, jednou na Mallorce a pak už jen školní výlet do Švýcarska. To je dosti chabé, až teď jsem se vypravila do Anglie a odtud neplánovaně sem.
"Mám ráda tvoje, vlastně vaše písničky." opravím se.
"Vážně? Která se ti líbí nejvíc?"
Začnu si pobrukovat Turn Your Face a Pezz se ke mně přidá. Je to moje srdcovka. Potom mi ještě vypráví o holkách ze skupiny.
"Až budeme zpátky v Londýně, tak vás seznámím."
Neuvěřitelné. Zase začínám být v pohodě. Perrie zazvoní telefon.
"Ahoj lásko. - Jsem s Jane. - Jo, jsme v pořádku. - Ok, za chvíli jsme zpátky." schová telefon.
"Je po nás sháňka."

HARRY:
"Tak co?" zeptám se stručně a mrknu na Nialla. Ten má dobrou náladu, takže asi vím, co mi odpoví.
"Skvělí. A co vy? Co postel? Vyhovuje?"
"Postel i Claire jsou v pohodě." naposledy zamíchám směs na špagety.
My jsme v pohodě, oni jsou taky v pohodě. To je přeci skvělé, ne? V tom příjde Perrie a za ní se objeví Jane. Při pohledu na ni, se ve mně něco sevře.
"Tak můžeme jít jíst, ne?" řekne nedočkavě Niall. "Naposledy jsem jedl…" zamyslí se. "…vlastně naposledy jsem jedl před chvilkou, ale to nevadí, protože už mám zase hlad. Tak pojďte."
"Ještě přípitek." rozlévá Liam víno.
"Tak na tu naši skvělou dovolenou s našimi skvělými a milovanými polovičkami. A zítra si uděláme párty. Yeah." ujme se slova Louis. Všichni si přiťukneme. Tak na skvělou dovolenou, myslím si…

to je nádhera, co? :D

>> Taky se vám, chudáček Jane, zdá zmateně, stejně jako mě? Smějící se (To možná bude tím, že i já sama, jsem zmatená.)
>> Společný pokoj s Niallem? Já myslím, že Jane už si začíná zvykat na ty jejich "překvápka" a bere je statečně.
>> Každá dívka potřebuje oporu v kamarádce, a tou bude pro Jane Perrie

XO jiteckaa
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama