Kniha *** Byl jsem Mengeleho asistentem

22. října 2013 v 15:16 | jiteckaa |  BOOKS

Český název: Byl jsem Mengeleho asistentem
Originální název: Dr. Mengele boncolóorvosa voltam az Auschwitz-I krematóriumban
Autor: Miklós Nyiszli
Rok vydání: 2009 (v orig. 1946)
Žánr: Naučná literatura - Biografie a memoáry

Autor, lékař z oblasti Sedmihradska, byl jako maďarský žid deportován v roce 1944 do Osvětimi, kde strávil osm měsíců. Díky své odbornosti a znalosti němčiny byl při selekci vybrán Josefem Mengelem, aby prováděl pitvy obětí jeho zrůdných experimentů. Jako prominentní vězeň poznal zblízka nelidské praktiky "anděla smrti" při pseudovědeckém výzkumu dvojčat i nepopsatelné peklo, které představovala práce tzv. sonderkomand v krematoriích. Hned po válce (1946), možná jako jeden z prvních, Nyiszli vydal své svědectví knižně. Nejde o literární zpracování v pravém slova smyslu, spíš o šokující, naléhavý deník, psaný s jediným záměrem: podat zprávu světu. Tak jako mnozí ani on dlouho "své přežití nepřežil", deset let po osvobození umírá na infarkt.
Kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků a rovněž zfilmována (Šedá zóna, 2001).
Tak toto byl popis z internetu. Já jsem knížku našla u kamaráda v knihovničce a jelikož jsem právě neměla nic rozečteného, tak jsem si ji půjčila. Varoval mě předem, že to bude mazec. Původně jsem si myslela, že bude více o praktikach Mengeleho, ale nebylo tomu tak. Přečtenou jsem ji měla jedním dechem za dva dny. Ze svědectví doktora Nyiszliho o hrůzách z koncetračního tábora v Osvětimi mrazí v zádech. Kniha je velmi realistická, dosti popisná a jelikož jsem byla v Osvětimi, tak jsem si i spoustu věcí představovala reálněji, co a kde bylo umístěno a jak tábor asi vypadal. Zážitek z procházení táborem, jehož rozloha je pro mne stále nepochopitelná, byl velice silný a tatéž zážitek z této knihy. Samozřejmě moje představy či představy kohokoli jiného ani minimálně nestačí tomu, jaké to bylo doopravdy v té době být vězněm koncetračního tábora. Popis jak musel mrtvoly postižených lidí a trpaslíků vařit dlouhé dny, aby se očistěné kostry dostaly do muzeí Třetí říše, kde měly být pro budoucí generace důkazem, že jistý národ bylo nezbytné vyhladit, nebo závěr knihy, kdy musel jít stovky kilometrů pěšky v mrazu, aby došel do jiného likvidačního tábora? Obdivuji jeho rozhodnost v určitých chvílích, kdy měl rychlý a hlavně správný úsudek a proto přežil.
Film Šedá zóna se mi už stahuje a večer se na něj mrknu (ale není to zfilmování této knihy jak se uvádí v popisu na internetu). Ještě mi leží na poličce kniha V drápech bestie - Vzpomínky na Buchenwald od Jana Hajšmana, ale tu rozečtu a rozdýchám tuhle knížku... Snad jsem na vás nepřenesla svoji depresivní náladu... To bych byla vážně nerada.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama