MY DIARY

#MY DIARY 33 stal se zázrak..

19. června 2014 v 6:53 | jiteckaa
Ahooooj, jestli si ještě někdo vzpomene ve svých novoročních předsevzetích jsem měla, že bych si chtěla zkusit podat přihlášku na vš. Nevím co mě to popadlo. Na vš jsem se hlásila hned po škole a bohužel to nevyšlo. A tak mi po třech letech křuplo v hlavě a přihlášku jsem si podala. (I přes to, co škola dělala s mamkou.) Upřímně.. přípravě na scio testy jsm moc nevěnovala, spíš vůbec. Pořád jsem to odkládala a odkládala až byl konec května. A to jsem si sehnala pylně tři cvičné testy z minulích let od kamarádů. čas utíkal jako voda (jako vždy) tak to skončilo tak, že jsem se dívala na to dva dny dopředu. Stejně si myslím, že na Ostatní studijní předpoklady se moc připravit nedá. A proč to všechno píšu? Oni mě přijali! Normálně tomu nemůžu do teď uvěřit. Nevím, jestli se mám radovat (což o to, to se raduju a hodně) nebo se bát. Když dali vyvěšení výsledků na internet asi desetkrát jsem kontrolovala svůj kód z přihlášky (jestli jsem to vůbec já), ale je to tak. Jsem přijata, teď se tam ještě zuby-nehty nějak udržet. Smějící se

#MY DIARY 32

7. dubna 2014 v 20:56 | jiteckaa
Ahoj lidičky, hlásím se po dlouhé době. Sedím u noťasu a přemýšlím jak začít a co jsem vlastně chtěla psát.. Jsem nějak zaseklá. V práci je to v pohodě, ale nejvíc mě štve ten nedostatek času. A taky proč nemůžu psát články na blog přes mobil, když komentáře psát jdou? (já bych toho byla fakt schopná) Smějící se
Co jsem se přestěhovala začínám tady potkávat známé tváře a začínají se mi vybavovat vzpomínky hezké i ty méně (že bych každých 5let měnila prostředí? To by bylo úplně ideální..). Tak například jsem potkala svoji učitelku ze základky co mě učila matiku. Ona: "Jituš, si to ty?" A já jsem jenom zůstala hledět a ptám se jí jak si mě může pamatovat. Mě. Takovou nevýraznou. Hodnou. Smějící se

#MY DIARY 31

17. března 2014 v 18:28 | jiteckaa
Ahoj ahoj ahoj, tak už tu máme březen, lépe řečena půlku března. Nemůžu uvěřit, jak ten čas letí. Únor byl mimořádně náročný, proto jen ten jeden článek. Ale nehodlám se na nic vymlouvat a ani se omlouvat.
Začátkem února jsem dostala dopis, že jsem pozvaná k prvnímu kolu výběrového řízení. A tak začaly přípravy. Zákon o obcích, o krajích, o DPH a další a další. Pokud by jste se někdy nudili, mrkněte na zákon o státní správě, to bylo vážně záživné. Jak velké bylo mé překvapení a nadšení když mi přišel dopis s pozváním do dalšího kola. Ten den jsem měla už od rána dobrý pocit. Na pohovoru mi řekli, že jsem je překvapila. Přihlásila jsem se nejmladší a test jsme měla druhá nejlepší (jak jinak, co si taky mysleli, že…). Ani se mě už neptali na ty odborné věci, jen si mě "oťukávali". Říkali, jak to my mladí teď máme s tou prací těžké a jak ostatní uchazečky práci mají. Tak si říkám, to by mohlo vyjít. Snažila jsem se myslet pozitivně, ale nakonec to stejně nevyšlo. Dali jsme přednost jinému uchazeči - to byla ta věta, která zbortila mé sny na vysněnou práci.
Taky jsem byla na dvou plesech. Víte, co je nejlepší? Ty přípravy. To je prostě už od rána.. umývání vlásků, foukání, holení, vaření obídku a pak už jen česání, líčení, nasoukat se do šatů a na plesu jen bumbání a bavení. Oba jsem si moc užila. Smějící se
Abych nezapoměla od začátku března jsem nastoupila do práce, proto taky ta nečinnost. Přístup na internet je horší, ale na blog myslím neustále a když mám čas, tak obíhám affs. Týden utíká strašně rychle, když jsem v pracovním procesu, o víkendu jsem ráda, že se jdu pobavit s kamarádama a strávit nějaký čas s rodinou.. prostě normálka. Teď pojedu na týden na služebku, tak jsem zvědavá a plná očekávání.. No nic zase musím končit.. Tak se majte krásně.. já se zase někdy ozvu...

MY DIARY #31 Čekám, čekáš, čekáme...

13. ledna 2014 v 21:47 | jiteckaa
Dnešní den mi připadá, že pořád na něco nebo někoho čekám. A kupodivu mi to ani nevadí. Ráno čekám na autobus, když jsem si vyjímečně vyšla dřív a ten ťulpas má ještě zpoždění. Čekám na pracáku. Dneska nový rekord hodina a půl. Fakt nevím, proč píšou časy, když se podle nich neřídí. Byli tam dva mladí klučíci, tak jsme si spolu zanadávaly. Potom jsem se konečně po 4 měsících dočkala knihy, kterou jsem měla zamluvenou v knihovně (Delirium od Lauren Oliver). Takže teď čtu, čtu a čtu. Čekám a čtu u zubaře další hodinu, ale s knihou mi to uteče jak nic. U zubaře čekám, až mi udělá "nový" zoubek (kousek se mi ulomil a vůbec nevím jak a kdy se to mohlo stát Smějící se). Zubař mi povídá: "Nemělo by to bolet." A já zděšeně: "Cooo??" Jej to zase byla návštěva, ještě že mám tak milého a šikovného (vááážně šikovného Smějící se) pana doktora. Čekám na noťas (protože si ho taťka stačil zabrat dřív než já Smějící se). Čekám na kamarádku, až se půjdeme projít. Ale teď už půjdu spááát...

MY DIARY #30 Jsem zpět!

30. prosince 2013 v 22:30 | jiteckaa
Tak jsem zpět. Kde mám zase jen začít?

Štědrý den mi začal až o půl jedenácté, kdy jsem se vyhrabala z postele. Kupodivu mě nechala i moje hyperaktivní maminka spát. Po příjemně dlouhém spánku jsem si na snídani dala domací vánočku, se kterou jsem se s mamkou pachtila, ale ten výsledek stál zato. Říkala jsem si, že tento den ani nebudu zapínat noťas.. články už jsem měla přednastavené tak co.. ale nakonec jsem neodolala a udělala rychlou obhlídku mých oblíbených blogů (prozatím bez komentářů, protože jsem opravdu spěchala). Vánoční stromeček byl nazdobený, dárečky zabalené, tak jsem udělala svařák a zaparkovala se u telky. Zdá se mi, že posledních pár let zpátky jsme zavedli novou tradici. Já ji říkám "hodinka s mobilem". Projevuje se to asi tak, že všichni pohromadě sedíme v obýváku a rozesíláme vánoční přání a pozdravy kamarádům a známým. Většinou v tom čase přicházejí i odpovědi, takže je slyšet jen slabé cvakání klávesnice a pípání nově příchozích zpráv. Následuje vaření večeře. Jezení večeře a rozbalení dárečků. A večer jsme zakončily procházkou, sledováním Sám doma (to je prostě klasika) a gamblením žolíka. Usmívající se


Hned další den jsme jeli na menší Family tour (proto ta odmlka na blogu). Trvalo to tři dny. A byli to nejnáročnější tři dny v tomto roce. Tolik jídla a pití až se pod tím stoly prohýbaly (dobře, možná trošku přeháním). Ale každopádně jen z pohledu na jídlo jsem byla přejezená. Čtvrtek byl asi nejhorší, to jsme začali popíjet už hned zrána a skončila jsem v devět večer pěkně nadrátovaná. Ale zase jsem viděla všechny babičky, dědečky, tetičky, strýčky, sestřenice, bratrance a další příbuzenstvo, které přes rok moc nevídáme. Nejlepší zjištění bylo, když jsem se po příjezdu domů zvážila a vážila jsem o kilo míň! To jsem měla vážně radost.


Po příjezdu se mi taky ozvala kamarádka, že přijeli další kamarádi, tak, že půjdeme "na chvíli do hospody". Ehm, ta chvíle trvala do sedmi hodin do rána. Večer jsme si nazvaly Tour de L. po hospodách, zakončení bylo doma u kamarádky. Prostě super večer, kdyby to neskončilo, tak jak to skončilo. Lidská přitažlivost je velice silná, když je tak krásný, milý, rozumíte si s ním a jste tak dlouho sami. V podnapilém stavu nemám bohužel vytažené své obrané štíty. Ale o tom jindy. Mrkající




Ježíšek mi udělal velikou radost a celkem mě převezl. Přála jsem si kotě a on mi přinesl samolepku na zeť ve tvaru kočky a stolní kalendář s koťátkama. Dál nějaké sprcháče a věci z drogerie, box na čajík, čaje, pekáček na muffiny, zapékací mističky a hroooomadu ponožek. Taky nějaké penízky. A nesmím zapomenout na hrneček se jménem od Fí.

A jak jste vy strávily svátky klidu a míru. Nějaké novinky?

XO jiteckaa

MY DIARY #29 zítra jsou Vánoce!

23. prosince 2013 v 8:00 | jiteckaa

Vánoce. Svátky klidu a míru. No, jak pro koho. Já s úlevou můžu oznámit, že jsem v pátek posháněla všechny dárečky (a letos to byla obzvlášť fuška). A taky jsem si udělala radost a koupila si šaty na plesy. A trvalo to "jen" celý den. Ale strávený v super společnosti. Udělali jsme si z nákupů dámskou jízdu (jela babička - která zdárně s námi mladšími držela tempo při obíhání obchodů, teta a sestřenka).
Kamarádka mě pobavila, když řekla: "Nesháním dárky, věřím na ježíška.. jen sobě si něco koupím, kdyby na mě náhodou zapoměl."
Včera jsem se nezastavila. Ráno jsme jeli s mamkou do obchodu pro poslední potřebné věci, tam mi nějaká povědomá paní přála pěkné svátky a já si zaboha nemůžu vzpomenout kdo to je a z kama ji znám. Prostě je mi nějaká povědomá, ale nevím. Stalo se vám to už někdy? Pěkně mě to štve. Jinak klasika uvařila jsem obídek, a potom jsem se pustila do zabalování dárků (nakonec jsem zabalila dárky i bráchovi, mamce i babičce Smějící se). Taky jsem u toho strávila půl dne a to jsem si myslela, že budu vylepená celý den u televize. Smějící se Stromeček už máme taky nastrojený, vždy jsme ho zdobily až na Štědrý den, ale letos jsme si řekly, že to uděláme dřív, aby jsme měli čas na pohádky. Bohužel máme umělý stromek (takové košťátko), naši to nějak neřeší, ale mě to docela mrzí. No co už. A sváteční atmosféra přenesla i na mého nesnesitelného bratra. Ne vážně, on je teď nějak víc v pohodě, i se s ním dá normálně mluvit... Smějící se

INFO K BLOGU: Na Štědrý den mám přednastavenou speciální Vánoční jednodílnou fanfiction povídku (o kom jiném než o 1D). Tak na to se můžete těšit, ale potom pár dní pojedu na family tour, tak nebudu mít čas na přidávání nový článků, či obíhání, já doufám, že mě na pár dní omluvíte a tak snad chápete.

XO jiteckaa

MY DIARY #28 zážitky z čerta

6. prosince 2013 v 18:13 | jiteckaa
Na neděli jsem si přednastavila článek tak jsem zvědavá, jestli se ukáže, protože v článcích ho nevidím (už začínám být zoufalá z blog.cz). Jako mohli by nám dát vědět, co se děje.

Sooo… včera jsme byli strašit děti. Na tento den budu vzpomínat ještě hodně dlouho...


.. já jsem ten crazy čertík (já jsem malej, ale šikovnej Smějící se)
.. náš "svatý" andílek Smějící se
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Č1: Jak se jmenuješ?
D1: Anička (potichu)
Č2: Jak?
D1: Anička (zopakuje už víc nahlas s roztřeseným hláskem)
Č1: A dááál?
D1: ***
Č1: Takže Anička ***? Podiváme se ti na zoubek. Ty budeš pod fň. (tss, hledá v knize hříchů). Aaa tady tě máme (Anička skoro nedýchá) utrhla panence nohy (výbuch smíchu) a zlobí maminku (odmlka) a zlobí taky tatínka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Č1: Ty. (ukáže prstem) Jméno.
D1: Já?
Č1: Jo, ty. Jméno.
D1: Neřeknu.
Č2: On má asi tu (odmlka) pubertu. (výbuch smíchu)
Jak se jmenuje? (zeptali jsme se jeho mladšího bráchy)
D2: Lubošek. Lubošek ***. (chudák byl vystrašený tak, že nabonzuje vlastního bráchu :-D)
Č1: Aaa tady čtu, že už si zkoušel cigaretu (odmlka) a taky tu dobrou vodu (výbuch smíchu)
Č2: Na (podávám mu balíček se sladkostmi), tebe bysme stejně v pekle nechtěli (další výbuch smíchu)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Č1: Já jsem teď v pekle 209 let. Příští rok budu mít výročí.
Č2: Jo, 300let. (výbuch smíchu)
Č3: Bucifale, ty neumíš počítat? 210.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bylo víc takových situací.

Cožeee? LOL Smějící se (tohle teď frčí na facebooku, tak jsem si to musela taky vyzkoušet)

XO jiteckaa

MY DIARY #27 nic se mi nechce

5. prosince 2013 v 1:00 | jiteckaa
Máme tady prosinec. Začala už zima (i když u nás zatím bez sněhu) a brzy se stmívá. Pro mě ne moc dobré období. Achjo. Taky to jde na blogu vidět buď nemám čas nebo se mi nechce nic dělat. Bojuji s vnitřními chmury a snažím se naladit na Vánoce.

Výběrové řízení (bylo na místo zprostředkovatelky na ÚP - abyste pochopily následující), které jsem absolvovala minulí čtvrtek nakonec nedopadlo. Ještě teď jsem naštvaná, jako oni mě tak nasr… Já se připravuji jak idiot a oni se mě ptají na takové chujoviny.. Jako třeba proč posílám životopis tam - prý tady je ještě větší nezaměstnanost jak v mém kraji - na to jsem mu řekla, že chci pracovat, životopisy posílám všude možně a dojíždění není problém, potom jak jsem se připravovala na pohovor (na internetu), co bych změnila na práci - na to jsem mu odpověděla, že bych chtěla zlepšit informovanost pro lidi (protože ta moje zprostředkovatelka mi příjde, že neví nic, na cokoli se ji zeptám tak mě odkáže na jinou osobu) načeš on mi zase říká: "Kolik si myslíte, že má taková zprostředkovatelka klientů." Já mu odpovídám hodně a on: "Sama jste říkala, že všechny informace jsou dostupné na internetu, ona nemá čas, má spoustu jiné práce." Já zase říkám, že spoustu lidí nemá přístup k internetu a zprostředkovatelka by měla vědět odpovědět na otázky a nabídnout klientovi možnosti. To je prostě grrrr. Nedivím se, že je taková úroveň na úřadech (samozřejmě ne všude), ale tohle byla fraška.
Aspoň jsem se prošla po městě, ve kterém jsem 3roky studovala (troška nostalgie) a potkala asi po 3letech s bývalou spolužačkou (asi si dokážete představit naše setkání.. tolik novinek!).
Víkend byl celkem náročný. Měla jsem 3lidičky na pedikúru, do toho přijela příbuzná až z Plzně s dvěma princeznami (3 a 5let). Oni byli naprosto úžasné. Co slovo, to perla. Největší zážitek mám z procházky, došli jsem až k hájence, kde holky krmily ovečky a koně. Viděli jsme lišku, divočáka (ta menší říká: "Já nemusím, já už ho vidím."), potom malého býčka (ten byl zlatučký), nějakého ptáka, který štěkal. No prostě mě stačí kolikrát málo k radosti.
V pondělí jsem jela s kamarádkou do práce. (O tom jsem se tady nezmiňovala, ale naskytla se mi možnost nastoupit od ledna do dětské kavárny). Takže ta kamarádka tam pracuje a já jela na takové zaučení. Jelikož jsem úplný nováček, tak mi musela všechno ukázat. Když nebyli lidi, tak jsme se vyblbli v dětském koutku (není nad to se vyválet v moři kuliček nebo si stavět z obřích kostek). V pondělí začal také projekt ICNTBN. Takže jsem té dotyčné kamarádce pochválila šátek (mimochodem vážně pěkný) a taky jsem se snažila rozdávat úsměvy všemi směry a světe div se lidi mi úsměv oplácely, což pro mě byla největší odměna. Mám vážně dobrý pocit.
V úterý jsme měli dát vědět někomu blízkému, jak velmi nám na něm záleží. Já jsem řekla našim, při našem klasickém posezení jak moc mi na nich záleží a oni se úplně zhrozili. Jejich reakce mě zarazila a rozesmála zároveň. Prý: "Doufám, že nejsi těhotná." Ježiš, jak je tohle napadlo? Kdyby tak bylo s kým. No jde vidět, jak našim málo říkám takové věci. Na heatu jsem složila další komplimenty a úsměvy.
Slyšely jste o projektu na Óčku? Prý týden bez 1D. Jako nechápu to, já bych se tady o tom ani nezmiňovala, ale překvapila mě reakce directiners (týden bez 1D - týden bez Óčka). Jako to se dívají na Óčko jen kvůli tomu, aby viděli kluky? To si je můžou pouštět na netu pořád dokola. No nic.
Dnešní úkol: Vyčarujte někomu úsměv na tváři. Já jsem se rozhodla pomoci mamce s úklidem kuchyně. Myslela jsem, že to budu mít za dvě hodinky hotové, ale néé já jsem se s tím trápila o dost déle, ale výsledek skvělí. Mamka: "To je super, tuhle práci nesnáším a teď už ji nemusím dělat." (Nevím jestli ten úkol byl myšlený takto.) Dneska jsme si začali chystat věci na zítra (sice trochu na poslední chvíli, ale nevadí - s kamarády půjdeme strašit děti - já budu čertík - už se moc těším).

XO jiteckaa

MY DIARY #26

27. listopadu 2013 v 18:18 | jiteckaa

Ahoj návštěvníci,
dneska jsem mrtvá. Včera jsem nemohla usnout, do 2hod jsem se jen tak převalovala (to nesnáším) a budíček jsem měla 6:30. Od rána jsem se nezastavila. Vydala jsem se do vedlejšího města na nákup a rovnou to spojila s HEAT, pak nějaký ten úklid, uvařit oběd a jít za klientkou na pedikúru. Teď jsem teprve přišla, ještě mě čeká jóga a příprava na výběrové řízení (už se připravuji od pondělí, ale nechci nic ponechat náhodě). To budou zase nervy.
Takže kdo si na mě zítra vzpomene držte mi pěsti, tohle prostě musí výjít (snažím se být optimistická, ale...).

Zajímalo by mě, kam zmizela Black Sally? Měla jsem rozčtenou povídku a teď mi to píše, že byl blog odebrán. Achjo, nevím jak to dopadne. :-/

Ještě bych se chtěla zapojit do projektu It Costs Nothing To Be Nice by Mitchie, tak se těším a jsem zvědavá. Možná jste už o tomto projektě slyšely, mě to příjde jako skvělí nápad. Víc informací HERE, podívejte se, třeba se vám projekt zalíbí a taky se ho zúčastníte...

Jo, povídku Bridge over the past nestihnu přidat (taky ještě není dopsaná - nějak to poslední čas odbívám). Zítra mě čeká to výběrko a pak nebudu od pátku přes celý víkend doma. Ale pokud na ni někdo čeká tak mi napište, ať vím jestli to vůbec někdo čte.

Málem bych zapoměla. Začíná nám zima a já nejsem vůbec nadšená. První sníh. Z okna bílá přikrývka je nádherná (ne, že by toho napadlo hodně - odpo, už po sněhu nebyla ani zmíňka), ale že by se mi chtělo lézt ven do toho mrazu? Já nechci zimuuuuu. :-/

Jak se máte vy? Těšíte se na zimu? A zapojíte se do projektu?
Hej jako, taky vám blbne blog? Já už jsem z toho na nervy...

XO jiteckaa

MY DIARY #25 Yesterday and Today

24. listopadu 2013 v 20:22 | jiteckaa
Hello my darlings,

mám úplně skvělou náladu. Včerejší den byl nejlepší den po hoodně dlooouhé době. Vážně jsem si ho užila. Ráno jsem se probudila s pocitem nadšení, že je sobota, ale ne ledajaká sobota. Byla sobota 23. 11. 2013 a večer byl už dlouho očekávaný 1DDay. Jak už jsem včera psala, po obědě jsme se vydali na "nákupy". V uvozovkách to píšu, protože jsme šli převážně okukovat a chytat inspiraci na vánoční dárky. Poté, co si *** vyřídil nutnou pochůzku, první zastávka byla v T.S.Bohemia, kde jsem si zamilovala (ne, až tak doslova) dotykový noťas, ale ty peníze bych za něj nikdy v životě nedala (takže to vypadalo tak, že já jsem si celou dobu s ním hrála a ostatní se podívaly po obchodě Smějící se). Další zastávka se konala v novém obchodním domě Šantovka, tam jsme se taky zdržely asi nejdéle. Sranda nastala už při parkování, kdy jsme omylem přejely odbočku na parkoviště a musely jsme zajet až na terasu (nebo střechu?). Kolona aut, která se posouvala v pravidelném intervalu. No naštěstí to netrvalo dlouho a zaparkovaly jsme. Těch obchodů!! Smějící se Vyjmenovávat je nebudu, ale narazila jsem na pár nových (jako třeba H&M Home, Desigual - přes výlohu mě nalákaly originální kousky, ale ty ceny… a další). Ale s prázdnou jsem neodjela v GATE jsem si vyhlédla tričko a mikinu a ještě jsem si konečně vybrala dárek k narozeninám - které jsem měla mimochodem už v létě. Samozřejmě jsme se musely zastavit i v Kauflandu a Globusu, kde jsem absolutně nechápala z těch lidí. Oni by mě normálně i přejeli pro balík rýže v akci. Smějící se


Domů jsme přijely cca v 18:30, daly jsme si kafčo, večeři, já sprchu a nachystala si věci k noťasu (deku, čajík, mobil, kapesníčky, vodu - prostě samé potřebné věci, ať nemusím nikam odbíhat). A 19:50 už jsem byla vylepená u noťasu a odpočítávala poslední minuty. Fakt, jsem ráda, že to začalo až večer, protože jsem na to měla aspoň klid. Ani jsem nečekala, že se vydržím koukat až do konce, ale ten čas tak letěl! Pak jsem asi do 4:00 seděla, zadírala, zpracovávala co jsem právě viděla a až pak jsem klidně a spokojeně usnula s úsměvem na tváři. (Nejsem blázen?)
Klukům se 1DDay moc povedl, bylo to skvělé. Něčemu jsem rozuměla, něčemu zase ne (mohl by si s tím dát tu práci a dát k tomu titulky). A to jsem si říkala, že už je nemůžu mít raději. Můžu. Niall se tak krásně směje. Písnička Little Thinks byla zazpívaná úžasně. Jediné, co mi tam scházelo a na co jsem čekala byli slova Czech Republic nebo Slovakia… Nerozhodný
Nemá cenu vyjmenovávat (každý ví, o čem mluvím a každý má svoje nej), prostě jsem si prožila pár infarktových stavů, ale přežila jsem (naštěstí). Ještě mi ke štěstí chybí nějaká kamarádka Directionerka, se kterou bych sdílela své nadšení.


Dneska jsem se vzbudila už 8:30! A byla jsem naprosto fit, to jsem dost koukala, myslela, jsem, že budu dospávat až do večera. Dneska další perfect day. Pustila jsem dědovi Story Of My Life a jemu se to líbilo, pokecal se mnou o 1DDay (aspoň někdo chápe mé nadšení pro "moje" kluky). Jo, čtete dobře "moji" kluci (ne One Direction) se ujaly asi v té době, kdy jsem byla na filmu, začala to používat mamka a chytla se toho celá My Family.
Dneska na mě volá: "Jíťo, v televizi hrají zase ty tvoje kluky." :D lol...
Jinak kafe, pokec, prostě nedělní pohodička.

Mějte se jak chcete…


XO jiteckaa

MY DIARY #24

19. listopadu 2013 v 19:12 | jiteckaa
Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa... Pane božeee, na internet uniklo album Midnight Memories.
Je to naprostá bomba! Zase jsem měla takové výčitky svědomí, že si to pustím až 25. nebo kdy to vyjít, ale já byla tak zvědavááááá.. poslouchám to od rána.. úžasné.. skvělé.. nevím co k tomu víc povědět.. jsem naprosto nadšená.. Smějící se

Takže kdo to slyšel? Napište mi do komentů své první dojmy.. jak se vám to líbilo.. a tak.. Smějící se


MY DIARY #23 feeling free

16. listopadu 2013 v 10:03 | jiteckaa
Milý deníčku,

už je to tady zase. Říkala jsem si, že si tě budu psát pravidelně a když se teď podívám zpětně, dlouho jsem tady nic nepřidala. Můj život upadl do jakéhosi stereotypu, takže ani není co psát (až na pár vyjímečných chvilek).
Byla jsem na další nervově vyčerpávající návštěvě pracáku. Ale co bylo něco na moje nervy byla návštěva Penny. Zrovna se otvíral po přestavbě a já musela jít rychle nakoupit, protože v té naší "malebné vesničce" se nic samozřejmě nesežene. MOJE NERVY! Fronta přes celý obchod, nejvíc mě dostala cedule jako kráva GARANTUJEME RYCHLOST nebo něco v tom smyslu, nebo když se jeden pár tam motal s dvěma vozíkama, nebo tam jsou 4pokladny a já se postavím zrovna k té, která se co chvíli zasekává (a to se mi nestalo poprvé.. omg). No já se třema věcma jsem tam ztvrdla třičtvrtě hodiny.
Tak teď pár pozitivních věcí. Fotbalisti mě pozvali na jejich závěrečnou, to zase byla akce. Někteří chlapci se umí rozjet. Z přátelských pozdravů za střízliva se promění na -jak bych to jen nazvala?- perverzní čuňata? Néé tak ve srandě, ale byla sranda je pozorovat. Chudák kamarádka potom naháněla celý večer toho svýho. On se tak opil, že usnul na střídačce (samozřejmě to nikomu neřekl a museli jsme ho hledat) a když ho šla podruhé skontrolovat jestli tam ještě leží, tak on tam zase nebyl. Smějící se Já jsem byla hodná, pila jsem jen tak do nálady.
Dál... Konečně jsem si mohla poslechnout nové album od Little Mix Salute. Je to naprostá bomba. Moje nejhranější písnička z alba je asi Towers. Všechny jsou pěkné, ale třeba písnička Salute se mi po prvním poslechu moc nelíbila. Po desátém poslechu už jsem si ji oblíbila. Smějící se
Nové album Avril Lavigne je mimochodem taky super.
A a a co ještě? Joo už mám umyté okna. Smějící se

Dnešek si pořádně užiju. Naši odjeli do pr... (do pryč samozřejmě). Nevím jak vy, ale já mám ráda, když si můžu udělat den dva podle svého. Pustím si nahlas hudbu, uvařím si co chci, srovnám si myšlenky, zapálím vonné svíčky.. Večer příjde kamarádka na vínko.. prostě pohoda.

Užíjte si víkend.

XO jiteckaa

MY DIARY #22 November

1. listopadu 2013 v 8:00 | jiteckaa

Tak tu máme listopad! Pro mě velice nabitý měsíc. Začínáme vybírat recepty na cukroví, které se bude péct. Přemýšlím nad dárečkami, které by udělaly mým blízkým radost (každý rok si říkám, že s tím začnu dřív, ale stejně to nakonec končí tak, že je dokupuju během prosince a vždycky jsem na sebe naštvaná Smějící se). A nesmíme zapomenout na program, který si pro nás připravili kluci... Usmívající se

November 3 - Story Of My Life video
November 10 - EMA's
November 23 - 1D day
November 24 - AMA's
November 25 - Midnight Memories

MY DIARY #21 Happy Halloween

31. října 2013 v 17:51 | jiteckaa
Tento svátek se u nás moc neslaví, ale i přesto vám chci popřát Happy Halloween Usmívající se
...našla jsem pár hezkých obrázků...

MY DIARY #20 Návštěva zubaře

29. října 2013 v 15:15 | jiteckaa
Dneska jsem byla na dlouho očekávané návštěvě u zubaře. Abyste pochopily, ze zubařů mám až panický strach. A to mám fakt milého a hodného pana doktora. Smějící se Nejspíš za to můžou vzpomínky z dětství, kdy jsem si jednou u zubaře vytrpěla. Začíná to už při vstupu do čekárny, ten typický zápach a zvuky, neradši bych vždycky utekla. Pak ty návaly tepla, střídajíc se s zimou z nervů. V ordinaci zase ta chvíle napětí, když si prohlíží zoubky a než vyřkne ortel. Já naštěstí žádné kazy neměla. Lidi ze mě spadl takový balvan. Smějící se
 
 

Reklama


Rubriky